Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Krnova
Město Krnov vzniklo postupným vývojem na soutoku řek Opavy a Opavice. Osídlení bližšího okolí sahá až do období pravěku, Krnov se pak jako město konstituoval kolem poloviny 13. století, mezi léty 1240- 1253. Jednalo se o poměrně vysoce rozvinutou osadu, jak dokazuje vysoký počet privilegovaných domů s právem vařit pivo a šenkovat víno, jichž bylo v Krnově 162. V civilizované středověké město se ale Krnov bezpochyby proměňoval pomaleji. Městské opevnění bylo vybudováno v 2. polovině 13. století. Tvořily jej hradby s příkopem, tři brány- Opavská, Horní a Hlubčická, a branka pro pěší- fortna. Jeho součástí byl dřevěný zeměpanský hrad a zeď zahrady kláštera minoritů. Tento řád se v Krnově usadil poměrně záhy poté, co Krnov získal městská práva, zprávy zmiňují příchod minoritů do Krnova roku 1273.
Až do počátku poslední čtvrtiny 14. století se Krnov vyvíjel jako jedno ze čtyř významných městských středisek Opavské provincie a posléze Opavského vévodství, v němž vládli vévodové z vedlejší Přemyslovské větve. V té době již v Krnově čněly věže několika církevních staveb, farního kostela svatého Martina doloženého v třicátých letech 14. století, v osmdesátých letech 13. století prvně zmiňovaného kostela svatého Ducha, s nímž těsně sousedila budova špitálu a minoritského kostela. Roku 1377 bylo celé Opavské vévodství rozděleno do čtyř a posléze dvou částí, které se již vyvíjely nadále odděleně. Krnov se stal centrem jedné z nich. Jako samostatné
vévodství se Krnovsko ustanovilo definitivně až roku 1411, kdy přešlo do rukou českého krále Václava IV. O vývoji města v období středověku mnoho nevíme, privilegia udělovaná jednotlivými pány města však dávala předpoklady pro zdárný rozvoj a prosperitu, které nám pak naznačují dochované písemné zmínky o zakládání cechů, rozvoji textilních řemesel, kupování pozemků městem či existenci radnice.
Hospodářský a populační rozkvět města vrcholil v 16. a na počátku 17. století za vlády rodu Hohenzollernů, který krnovské knížectví koupil roku 1523. Dynamicky se rozrůstala předměstí, domy měšťanů uvnitř města jsou přestavovány na kamenné. Na místě dřevěného hradu nechali Hohenzollernové postavit kamenný zámek, který se stal správním centrem krnovského knížectví namísto hradu na Cvilíně. Vzrůstalo množství cechů a počet specializovaných řemesel. Krnov se měnil i po stránce konfesijní, nová knížata poměrně nekompromisně prosadila reformaci.
Propad přišel až ve dvacátých až čtyřicátých letech 17. století. Boje třicetileté války se několikrát přelila i přes Krnov a značnou měrou přispěly k úpadku a následné stagnaci města. Knížectví dostalo nové majitele- katolický rod Liechtenštejnů, kteří zahájili rekatolizaci celého knížectví včetně města. Ačkoliv nastoupivší epocha baroka dala v Krnově v druhé polovině 17. a v 18. století vzniknout nejednomu uměleckému dílu, město setrvávalo v útlumu. Přitom poutní kostel na Cvilíně patří mezi nejvýznamnější barokní památky celého kraje. Války o dědictví rakouské, během nichž Marie Terezie ztratila téměř celé Slezsko, učinily z Krnova pohraniční město. Poslední velkou ranou v 18. století se stal snad nejhorší požár v historii města z roku 1779, který zničil téměř celé město.
Nový impulz pro rozvoj města přinesla až průmyslová revoluce. Na počátku 19. století pracovalo v Krnově velké množství soukenických mistrů, teprve mladého soukenického mistra Aloise Larische napadlo ve čtyřicátých letech 19. století vybudovat menší textilní továrnu v Kostelci. Později ji prodal a roku 1861 si postavil novou továrnu jihovýchodně od krnovského zámku na místě zbouraných hradeb a zasypaného příkopu, to však již jeho příkladu následovali i jiní krnovští soukeničtí mistři, kteří začali také zakládat textilní továrny. Během několika desetiletí Krnov víc jak zdvojnásobil počet obyvatel a začal se rozrůstat., vše urychlila železnice, která do Krnova dospěla roku 1872, roku 1873 byla postavena továrna na produkující varhany Gebrüder Rieger. Krom továren v Krnově vyrůstaly obytné čtvrti, školy, administrativní budovy aj., Krnov se měnil v moderní město.
Rozvoj pokračoval i v období první republiky, přestože velká hospodářská krize na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století přivodila zánik větší poloviny krnovských textilek. Následný nástup nacismu nemálo zradikalizoval i část německého obyvatelstva v Krnově. Na základě Mnichovské dohody se Krnov ocitl v pásmu, které mělo připadnout k Německu. 6. 10. 1938 tak do Krnova vstoupil wehrmacht. Osvobození se Krnov dočkal až 6. 5. 1945, nicméně jeho německé obyvatelstvo příchod Rudé armády jako osvobození nevnímalo. Přišla však ještě větší rána v podobě téměř kompletní výměny obyvatelstva. Německé obyvatelstvo bylo soustředěno do koncentračních táborů a poté odtransportováno do Německa, na jeho místo postupně přicházelo české obyvatelstvo, k němuž se časem přimísilo i menší množství Slováků a Řeků, z nichž však většina v osmdesátých letech minulého století odešla zpět do své středomořské vlasti.
Výrazné změny postihly také zástavbu Krnova, byly zbourány celé bloky historických měšťanských domů a tvář Krnova, jak byla známa po staletí, se nenávratně změnila. Roku 1960 byl zrušen krnovský okres a jeho území připojeno k okresu Bruntál, což opět uvrhlo Krnov do jisté stagnace. Sametová revoluce z podzimu roku 1989 přinesla stejně jako celému Československu svobodu, s ní však nemalé problémy. Velká většina krnovských podniků se nedokázala transformovat na nový trh a zkrachovala, mezi nimi všechny krnovské textilní továrny, krom jedné. V Krnově tak zanikla staletá tradice textilní výroby. Naopak továrna na výrobu varhan, nesoucí dnes název Rieger-Kloss, nadále pokračuje v tradici započaté roku 1873 a stále vyrábí varhany pro celý svět. Poslední pohromou pro Krnov pak byla povodeň z července roku 1997, která zaplavila téměř celé město. V současnosti je Krnov vzhledným, čistým, upraveným městem. Návštěvníkům krom klidu a pohodlí může stále nabídnout relikty svých památek, které upomínají na jednotlivé historické etapy existence Krnova a mladým lidem čisté a zdravé prostředí příhodné pro spokojený život.